Publikace Beletrie Poezie

Druhá sbírka písňových textů profesora náchodského gymnázia, kontrabasisty a básníka Milana Poutníka. Jejich atmosféra překvapí svou působivostí a přesvědčivostí. Ať vypovídají o lásce, stýskání, naději nebo zklamání, prozrazují autorovu lásku k životu a životní nadhled umožňující pohlížet na různé lidské slabosti s moudrou shovívavostí. Milan Poutník stejně jako v první sbírce Ještě jsou rána cítit létem předkládá srozumitelné verše, které překvapivě obstojí jako svébytná poezie, třebaže jsou určeny pro zpěvačku a kapelu.

Třetí autorova básnická sbírka je velmi ovlivněna autorovým dětstvím, vzpomínkami a pocity z jeho rodiště Chomutova a jeho blízkého okolí. Intimními básněmi se prolínají autentické osudy obyčejných lidí i obrazy míst a událostí, které jsou hluboko ukryté v podvědomí – v šeru kořenů jednotlivce i regionu: Vypracované, klidné básnění, zadírá se do čtenáře krajina a všechna věnování. Ve sbírce se autor opět zaměřuje na identitu určitého místa, tentokrát však více než důvěrně známého, vyvěrajícího z něho samotného. Grafický doprovod knihy tvoří série originálních linorytů, které vytvořil v přímé reakci na text chomutovský výtvarník a patriot Josef Šporgy. Sled několika postupně gradujících motivů zajišťuje knize patřičný náboj a zároveň plyne knihou jako samostatná linie vyprávění.

Sbírka písňových textů profesora náchodského gymnázia, kontrabasisty a básníka Milana Poutníka je sbírkou bilanční. Texty zahrnuté do naší sbírky vznikly mezi lety 2006 a 2015 a jejich tematika se pohybuje mezi několika oblastmi, jež jsou autorovi blízké: city mezi mužem a ženou, lásky i nelásky, muzika, obyčejné-neobyčejné věci kolem nás. Jeho texty-básně jsou láskyplné, někdy rozesmáté, občas až drzé, ale jindy bolavé až na samou dřeň. Tak jako sám život.

Sbírka poezie Julia Benka, nazvaná Posledních 31 dní, je úzce inspirovaná Libercem. Vznikla jako koncepční práce, psaná ve formě „krátkých deníkových záznamů“ denně po dobu jednoho měsíce, a představuje osobitý způsob loučení s městem, které sice není autorovým rodištěm, ale hluboce se mu vrylo pod kůži. Bilancuje zde strávené roky, avšak ne tolik ve vzpomínkách jako spíše v ryzí autenticitě, kdy zachycuje v krátkém časovém úseku, omezeném právě oním jedním měsícem, město s jeho ulicemi, lidmi, pachy i vůněmi. Sbírku doprovázejí vlastní autorovy fotografie, které úzce souvisejí s náladou obsaženou v textech.

Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav, které potkává, míst, jež poznává, a s motivy zpěváků, které miloval, až se v závěru setkává s postavou, jež mu ukazuje jediný možný směr života spějícího nenápadně, ale rázně ke konci.

Soubor osmnácti niterných záznamů v podobě jakýchsi symbolických zastavení. Výtvarná a poetická forma vznikala souběžně jako reakce na autorčiny prožitky, postřehy a nálady. Nejedná se tedy o ilustrované básně, ani o „přebásněné“ obrazy, ale o vyjádření stejné myšlenky různými výrazovými prostředky. Kniha je i způsobem provedení (obálka pro grafické listy, možnost vyjmutí listů z knihy) výtvarnou záležitostí, a je v tomto směru novátorským počinem.

Autor svou imaginativní a výrazně niternou sbírku charakterizuje jako milostnou poezii pozdního věku. Lyrické básně písňového typu jsou určeny konkrétní ženě, krásné, okouzlující, ale zároveň ženě-inspiraci, zdroji životní energie i veškeré poezie. Knihu doprovázejí dvě kresby Amedea Modiglianiho.

Poslední básnická sbírka libereckého autora, jenž byl v širším povědomí vnímán především jako autor knih pro děti a mládež. Napsal však také 13 básnických sbírek pro dospělé čtenáře. Ve čtrnácté, poslední, najdeme smutné básně originální obraznosti, plné neklidu a nepokoje. I když jsou hlavně o stárnutí, není to stárnutí smířené a v tomto duchu bilancující, ale spíše obrácené dopředu a hledající.

Knížka poezie náchodského básníka je výborem z jeho dosavadní tvorby. Na přípravě sbírky se podíleli autorovi přátelé – redakční práce provedli Zdena a Josef Škvorečtí, Josef Škvorecký navíc napsal předmluvu. Autorkou ilustrací je Jana Švábová. Fundovaný doslov o oblíbeném náchodském básníkovi, přezdívaném „náchodský Seifert“, napsal zasvěcený znalec místní literatury Aleš Fetters. Kniha vyšla u příležitosti oslav 750 let první zmínky o městě Náchodě.

První kniha z ediční řady Kruh, přibližující tvorbu členů Kruhu autorů Liberecka. Luboš Příhoda, známý veřejnosti především jako novinář a překladatel z němčiny, poprvé představuje svou básnickou tvorbu v rozsahu celé knihy. Její první část je věnována autorově vlastní poezii, která o svém tvůrci hodně vypovídá. Ukazuje se v ní nejen jako vnímavý a citlivý lyrik, ale také jako odvážný experimentátor ve formální oblasti. Druhou část sbírky tvoří překlady tvorby německých básníků, vlastní Příhodův výběr z několika stovek překladů, jež realizoval vedle své novinářské práce.